Terapie a rehabilitace psychóz
Oproti minulosti jsou vyhlídky léčby psychóz mnohem příznivější, s mnohem většími možnostmi. Základním kamenem při léčbě psychóz jsou psychofarmaka (nejčastěji antipsychotika), které kočírují dopamin v mozku. Neopomenutelnou součástí komplexní léčby psychóz je krom jiného také psychoterapie a její součást, psychoedukace. Prostřednictvím těchto intervencí se může osoba se zkušeností s psychózou dozvědět dostatek potřebných informací o svém onemocnění, získat na něj kvalitnější náhled, zlepšit své sociální fungování a kvalitu svého života vůbec. Získání náhledu lze považovat za stěžejní faktor vedoucí k „úzdravě“. V rámci pomoci se začleněním do společnosti, pracovním uplatnění atd. jsou k dispozici socioterapeutické metody. Obrovský význam má bezesporu spolupráce s rodinou a nejbližšími. Při akutních fázích psychózy je možná psychiatrická hospitalizace.
Nejlepší výsledky při léčbě psychóz jsou při kombinaci léčby antipsychotiky společně s psychosociální terapií.
Vývoj přístupu k terapii psychóz
V posledních desetiletích můžeme v systému péče o duševně nemocné sledovat významný posun. Od přístupu čistě medicínského a zaměření jen na léčbu symptomů se dostáváme k pojetí pacienta, resp. klienta jako osoby, která žije v určitém sociálním kontextu, která má určité potřeby a také potenciál rozvoje a růstu. V posledních době můžeme registrovat výrazné snahy o změnu systému psychiatrické péče, trend přesunu péče z institucionalizované, směrem k péči komunitní.
Antipsychotika
Lékům, které působí na mozek a ovlivňují jej, říkáme psychofarmaka. Jejich účelem je optimalizovat chemickou cestou duševní stav. Psychofarmaka ovlivňují chemické i elektrické spojení mezi neurony v mozku a mají vliv na koncentraci přenašečů (mediátorů). Při léčbě psychóz se používají antipsychotika (dříve neuroleptika).
Antipsychotika působí na mozek tak, že blokují dopaminové receptory. Regulují tedy nadměrnou tvorbu dopaminu.
Většina léků na trhu (tedy nejen psychofarmaka) mají různé druhy nežádoucích účinků a antipsychotika na tom nejsou o mnoho lépe. Je důležité tyto nežádoucí účinky antipsychotik znát a vyhnout se tak strachu či nejistotu při jejich výskytu. Díky velkému výběru antipsychotických léků již většina nemocných však snáší léky bez problémů, tedy bez velmi nepříjemných doprovodných nežádoucích účinků.
Akutní fáze léčby trvá zhruba několik týdnů, tam je potřeba antipsychotik jasná – je to potřeba potlačit příznaky nemoci. Dlouhodobá terapie však může trvat měsíce až roky. Čím dříve je zahájena léčba psychotických příznaků antipsychotiky, tím je větší šance na úzdravu.
Je prokázáno, že u 15% pacientů užívajících antipsychotika se nemoc objeví do 1 roku znovu. U pacientů, které jej však neužívají, nebo je užívají nepravidelně, se nemoc objeví do jednoho roku s pravděpodobností 70%.
Antipsychotika, která jsou při léčbě psychóz takřka nezbytná, odstraňují příznaky psychóz a zabraňují jejich návratu. Řeší problémy chemickou cestou. Nepomohou ale člověku s psychózou s tím, jak zvládat lépe stres, nemohou řešit řadu problémů, které život přináší. Od toho jsou tu psychosociální přístupy.
Psychoedukace
Psychoedukace znamená poskytnutí dostatek jasných informací o nemoci, příznacích a léčbě pacientům a také jejich rodinám. Psychoedukace by měla být zahájena hned v období první či druhé ataky onemocnění a to již např. při hospitalizaci. Optimální je práce ve skupině. Příbuzní se také učí, co je projev nemoci a co projev osobnosti nemocného.
Psychoterapie
Psychoterapie je jednou z nezanedbatelných částí léčby psychóz. Může poskytnout prostor, ve kterém se člověk může projevit a vyjádřit co jej trápí. Psychoterapie pomůže obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami, představami, emocemi a chováním. Psycholog (či psychiatr) může nemocnému pomoct s vyrovnáváním se s nemocí, s jejími příznaky a strastmi, ale také ve vztazích k ostatním, k sobě samému, či v jiných problémech. Také může nemocnému ukázat prostor tam, kde by se mohl dále rozvíjet a lépe žít se svou nemocí, jak lépe zvládat obtíže, které se mohou objevit v budoucnu,
Rozlišujeme terapii, která se provádí s rodinou, ve skupině, či s jednotlivcem.
Socioterapie
Socioterapie využívá sociální faktory v léčbě lidí s duševním onemocněním. Cílem socioterapie je pomoci člověku, aby žil co nejvíce podle svého, a to vlastními silami a v souladu se způsoby přijatelnými v jeho společenství. V rámci sociálních služeb jsou prováděny činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob.